Vánoční atmosféra - "první vlaštovka" už je na okně

Zbožňuju vánoční svátky. Vlastně zbožňuji jakékoliv svátky a jakýkoliv důvod slavit, zdobit, radovat se, těšit se. Tento rok jsem s vánoční výzdobou notně na štíru a protože do Štědrého dne zbývá 24 dnů, je nejvyšší čas začít.

Každý rok obdivuji krásně nazdobená okna - klasické vystřihované vločky se mi sice neomrzí, ale už delší dobu se mi líbí papírové scenérie klidného městečka ozářeného měsícem, které úplně vyzařují nostalgickou zimní atmosféru.

Na stránkách Dany Zemanové - zde jsem nalezla přesně takovou předlohu, jakou jsem potřebovala. Stačí jen vytisknout a i vy se můžete pustit do stříhání (předloha obsahuje kompletní náhled sestavené vystřihovánky, jednotlivé budovy se tisknou vždy na samostatný papír). Věřím, že z výsledku budete nadšení jako já. Navíc nejde o žádnou složitost, takže klidně zapojte i děti:-) Pokud chcete zkusit nějakou složitější variantu, vřele doporučuji vystřihovánky manželů Vránových - ty naleznete zde, v tomto případě se ale obrňte mnohem větší dávkou trpělivosti :-)

PS: Počet svíček na parapetu není náhodný - jde o náhražku za doposud chybějící adventní věnec :-)

Vegetariánský trojboj - Těstoviny s modrým sýrem

Opražené vlašské ořechy a šalvěj – dvě ingredience, které by mě nenapadlo využít a které toto jídlo, v kombinaci s modrým sýrem, chuťově výrazně povznesly.

Podzimní vegetariánský trojboj - začínáme s houbovým rizotem

Už delší dobu jsme si s Mužem říkali, že se nehorázně přecpáváme masem. Kde jsou ty doby, kdy se maso jedlo jedenkrát - dvakrát týdně? Dnes máme maso často i několikrát denně. Nedělám si iluze o tom, že by to bylo zdravé. Občas mám pocit, že bez masa by jídlo bylo „jaksi neúplné“ nebo by mě nezasytilo. Přitom vím, že to není pravda. Když jsem chodila do práce, velkou část obědových pauz jsme trávili v restauraci zaměřené na vegetariánskou stravu. Vždy jsem si pochutnala, jídlo mě zasytilo a na rozdíl od masových dnů mě nikdy netížilo v břiše. Spíše je to neznalost vhodných úprav zeleniny a moje lenost učit se nové recepty, které na první pohled vypadají složitě (na rozdíl od masitých pokrmů, kdy si většinou vystačím s „nakrájej a hoď na pánvičku“). Pamatuji si, že když mi bylo šestnáct, ze dne na den jsem maso přestala jíst úplně, což mi vydrželo více než rok. V té době jsem si vařila – převážně sladké a rýžové pokrmy. Většinu už jsem ale zapomněla a tak mi podzim s houbami, dýněmi a kořenovou zeleninou, připadá jako prima období na to, pár se jich nově naučit.

A zrodil se blog...

Jmenuji se Petra. Někdy se cítím na patnáct a někdy (zejména po probdělé nociJ) na sto. Ve skutečnosti je mi „něco kolem třiceti“ (což je univerzální, pravdivé a nemusím to aktualizovatJ). Mám zrzavé vlasy, šedé oči a hlavu plnou myšlenek a nápadů.

Formálně jsem vystudovaná žurnalistka, sociální pracovnice a personalistka (ano, vím, že je to zvláštní kombinace, ale jako správná Váha jsem si nedokázala vybratJ). „V realitě všedního dne“ jsem pak pracovala jako personalistka („kádrovák“ – jak říká můj strejda) a lektorka kurzů kreslení. To propojovalo všechno, co mě baví – kontakt s lidmi, touhu učit (se), inspirovat a tvořit. Šťastný člověk, který dělá to, co ho baví.

V srpnu 2015 nabral můj život trochu jiný směr. Ve skutečnosti se pootočil minimálně o 180 stupňů, když do něj vstoupila malá holčička Soso (nelekejte se, v rodném listě má napsáno „Sofie“ – tak jí u nás ale nikdo neřekne). S ní a MMM (mým milovaným mužem) bydlíme v Brně. A právě o nás chci psát.  A pak taky o všem, co mě zajímá a baví a co třeba může zajímat a inspirovat i ostatní.

Proč píši? Psát mě baví a je to pro mě forma seberealizace. Ještě v době, kdy mít blog nebylo téměř povinností každé ženy (a zejména mámy na mateřskéJ ) - tedy zhruba deset let zpět, jsem psala na internet povídky a zážitky z cestování po Skandinávii. Teď se do virtuálního prostoru vracím, abych se mohla podělit o všechny radosti a nápady, které se zrodily v mé hlavě během mateřské dovolené J Rozhodla jsem se tuto novou životní etapu užít na maximum (Kdy jindy můžete děti nosit v krásných šátcích? Kdy jindy si užít rozkošné mini oblečky? Kdy jindy můžete sledovat úžasné pokroky, které děti dělají? Kdy jindy můžete vyzkoušet všechny recepty, protože nechodíte na meníčka?) Prostě a jednoduše, pojďte si toto období užít se mnou!

 

 

My...