Budu dnes trapně sentimentální. V pondělí byly malé
Soso tři měsíce a já musím konstatovat, šíleně to letí :-) (protože to není tak dlouho, co jsem z pracovního
procesu, můžu použít konstatování mé kamarádky Katky, že Soso úspěšně zdolala
první kvartál :-)).
 |
| Není úžasná? Je snadné ji zbožňovat...:-) |
Jak bych ho shrnula?
Soso vykoukla na svět vlastně přesně tak, jak jsme jí z legrace prognovali
– za úplňku a neuvěřitelně rychle – ve stručnosti, já tlačila a Muž chytal
(více o tom snad jindy:-)).
Jen co vykoukla na svět, otevřela oči (hnědé, jako Muž – žádné maminkovsky modré)
a usmála se na nás. Tak si to alespoň pamatuji já. Zpětně jsme přišli s Mužem
na to, že buď jsem byla tam oblblá hormony a atmosférou nebo jsme asi každý byli u jiného porodu. Ve
skutečnosti totiž otevřela oči a začala křičet. Což v podstatě – s menšími
či většími pauzami - dělala celé dva
měsíce. Křičela v pondělí, křičela v úterý, křičela ve středu,
křičela ve čtvrtek, křičela v pátek. Soboty a neděle + dny návštěv měla
pauzu. To aby všem ukázala, že to co o ní říkám, je prachsprostá lež.
Zatímco mi kamarádky s novorozeňata psaly, jaká jeto zatím
na mateřské nuda, když ty dětí jen spí a budí se na kojení, my drnkali pomalu
na směny. Dnů, kdy jediným cílem bylo V-Y-D-R-Ž-E-T než přijde Muž z práce
bylo nespočet. Nejvíce jsem si užívala vycházky, protože kočárek bylo jediné
místo, které Soso vyhodnotila jako vhodné ke spánku. A tak jsem chodila a chodila,
užívala si ticho a přemýšlela, kde je asi nejbližší baby box :-)
Sofi rozšířila mé znalosti týkající se miminek (což nebylo
nic těžkého, jelikož do té doby, než se narodila, jsem se malým dětem více-méně
vyhýbala. Vždycky mě děsily jejich upadávající děravé hlavičky – dítě jsem
chovala asi třikrát a plenu jsem nepřebalila nikdy nikomu :-) ). Zjištění, že děti nejenom
spinkají a papají (a že jó některé papají zatraceně dlouho a často) bylo šokující.
S křičící Soso se měnily i naše předsevzetí ohledně
výchovy a společného soužití. Postýlka se přesunula k naší posteli, pak z ní
odpadla bočnice, pak se sunula zpět (protože jinak monitor dechu monitoroval
spíše nás), pak putovala Soso na kojení k nám do postele, pak zůstávala
Soso v posteli i po kojení, kdy její matka pravidelně usnula únavou dříve než dojedla.
Nedat dudlíka jsme vydrželi čtyři týdny, abychom poté, co
jsme změnili názor a dudák nám připadal jako dar z nebes zjistili, že ho
Sofi nechce a co víc, čím více jsme se jí ho snažili vnutit, tím více jsme ji
rozzuřili (dudáka akceptovala asi týden a byl to ten nejklidnější týden z šestinedělí
– značně neeticky jsem zneužívala sladké protiprdové kapky k obalamucení).
Došlo i na krutou realitu v odhalení, že mateřský cit
mi nefunguje jak má – když jsem ji dvakrát málem zalehla a pak se nezvládala
budit na kojení, když křičela a Muž mě musel vzbudit.
Alfou a omegou cesty ke zlepšení bylo zjištění, že hlavním důvodem křiku je
to, že tato křehká éterická dívka trpěla meteorismem, jinými slovy kolikami –
či „abychomsivšichnirozumněli“- měla neustále plné břicho prdů, které jsme z ní nemohli
dostat. A že jsme to zkoušeli různými způsoby – zasvěcení rodiče ví, tady to
třeba někdy probereme – ostatně u nás to bylo první dva měsíce hlavní
konverzační téma – pokud jsme se zrovna přes křik slyšeli :-)
Jednoho dne ale došlo ke změně (přestože jsem v to nedoufala a ani tomu nevěřila, když mi to někdo říkal)– bylo to nečekané a nenápadné - Sofi se usmála. Nejprve jen tak mimoděk, ale pak už o tom nemohlo být
pochyb. O tom, že s námi začíná být spokojená a že si nás opravdu vybrala
(znáte tu teorii podle které si děti vybírají rodiče? Dlouhou dobu jsem si
říkala, že křičí, protože se dostala někam kam nechtěla ,,Cože? Jasně jsme si
domluvili Buckinghamský palác a teď tohle!“)
To bylo někdy v osmém týdnu.Od té doby se mění každý
den a snad i z minuty na minutu. Dělá ohromné pokroky a je úžasné být při
tom. Od té doby se do ní zamilováváme víc a víc, má nás doslova omotané kolem
prstu (po porodu jsem nestihla cítit mateřskou lásku. Stihla jsem jí jen přepočítat
končetiny a ujistit se, že žije a je pořádku).
Suma sumárum
Ve třech měsících má o 10 cm více než na začátku – 59 cm a
váží 5580 g. Často se na nás směje, poznává nás a výská. Krásně pase koníčky, uchopuje
– nejvíc ji baví chytat její oball a špendlík, hraje si pod hrazdičkou, ,,čte
knihy“. Začala zbožňovat koupání a ráda se nosí v šátku (na rozdíl od kočárku - do kterého než ji přineseme, tak o nás ví celý dům) :-)
A i my se postupně přestáváme bát někam ji brát a tak teprve teď začíná pořádná zábava :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat