Vánoční střípky

Poslední týdny byla Žena v presu opravdu v presu :-) A tak i příspěvky nepřibývaly tak, jak bych chtěla - přestože témat a zážitků bylo více než dost - o to víc si to můžeme vynahradit v dnech následujících... Všechny vánoční přípravy ale stály za to. Den před Vánoci jsme zvládli naše první vánoční focení ve třech - improvizovaně, v našem "domácím atelieru" a s naším dvorním fotografem v podání Muže. Bavilo nás všechny. A včerejšek jsme si užili od rána až do večera - btw na té radosti v dětských očích něco bude - viz fotka níže :-) Nejhodnější dle dárků byla Soso, která už má svého hlavního miláčka paní Ovečku - kterou od rána pilně okousává. Užívejte krásné svátky!

Polévka hladové matky

Trochu mě samotnou zaráží, že sem přidávám samé recepty (i s ohledem na to, že kdo mě zná, ví, že ještě před pár lety jsem uvařila sotva čaj) - ale mateřská dovolená, absence pravidelných pracovních meníček, nedostatek času a hlad... si vyžadují inovativní, výživné a rychlé recepty. A jeden takový vám chci dnes představit.

Nazvala jsem ho Polévka hladové matky - celková příprava trvá cca 15 minut, vaření pak půl hodiny. Polévka je výborná, rychlá, zdravá a některé dny mi zachraňuje život - doslovně.

 

 

Mik Mik Mikuláš - přinesl adventní kalendář

Nemůžu si pomoci. Bez adventního kalendáře by mi to čekání na Štědrý den utíkalo mnohem pomaleji. A tak se na něj každý rok těším jako malá (a jako malá upozorňuji okolí, že po něm mé srdce opravdu pořád touží) a postupně vylupuju okýnka. Tento rok je hodně originální:

A tak si já i Muž přijdeme na své (mimochodem, při pohledu na něj mě napadá - také se vám stává, že vybíráte dárky - a většina toho, co objevujete, by se líbila hlavně vám?:-))

 

Pro ty co zrovna Spartu nemusí - nebrala bych to tragicky. Čokoláda je v něm dobrá a některá okýnka jsou opravdu "designově" hezká :-)

Jak slavíte Mikuláše vy? Máte kalendáře a jaké?

Vegetariánský trojboj - na závěr ochutnáme Slaný koláč s bramborami a řepou

Jednoduchý slaný koláč, který snadno připravíte pro nečekanou návštěvu. Navíc v kombinaci, která by mě asi nenapadla – výborná červená řepa a brambory.

Čtvrt roku se slečnou S.

Budu dnes trapně sentimentální. V pondělí byly malé Soso tři měsíce a já musím konstatovat, šíleně to letí :-)  (protože to není tak dlouho, co jsem z pracovního procesu, můžu použít konstatování mé kamarádky Katky, že Soso úspěšně zdolala první kvartál :-)).



Není úžasná? Je snadné ji zbožňovat...:-)

Vánoční atmosféra - "první vlaštovka" už je na okně

Zbožňuju vánoční svátky. Vlastně zbožňuji jakékoliv svátky a jakýkoliv důvod slavit, zdobit, radovat se, těšit se. Tento rok jsem s vánoční výzdobou notně na štíru a protože do Štědrého dne zbývá 24 dnů, je nejvyšší čas začít.

Každý rok obdivuji krásně nazdobená okna - klasické vystřihované vločky se mi sice neomrzí, ale už delší dobu se mi líbí papírové scenérie klidného městečka ozářeného měsícem, které úplně vyzařují nostalgickou zimní atmosféru.

Na stránkách Dany Zemanové - zde jsem nalezla přesně takovou předlohu, jakou jsem potřebovala. Stačí jen vytisknout a i vy se můžete pustit do stříhání (předloha obsahuje kompletní náhled sestavené vystřihovánky, jednotlivé budovy se tisknou vždy na samostatný papír). Věřím, že z výsledku budete nadšení jako já. Navíc nejde o žádnou složitost, takže klidně zapojte i děti:-) Pokud chcete zkusit nějakou složitější variantu, vřele doporučuji vystřihovánky manželů Vránových - ty naleznete zde, v tomto případě se ale obrňte mnohem větší dávkou trpělivosti :-)

PS: Počet svíček na parapetu není náhodný - jde o náhražku za doposud chybějící adventní věnec :-)

Vegetariánský trojboj - Těstoviny s modrým sýrem

Opražené vlašské ořechy a šalvěj – dvě ingredience, které by mě nenapadlo využít a které toto jídlo, v kombinaci s modrým sýrem, chuťově výrazně povznesly.

Podzimní vegetariánský trojboj - začínáme s houbovým rizotem

Už delší dobu jsme si s Mužem říkali, že se nehorázně přecpáváme masem. Kde jsou ty doby, kdy se maso jedlo jedenkrát - dvakrát týdně? Dnes máme maso často i několikrát denně. Nedělám si iluze o tom, že by to bylo zdravé. Občas mám pocit, že bez masa by jídlo bylo „jaksi neúplné“ nebo by mě nezasytilo. Přitom vím, že to není pravda. Když jsem chodila do práce, velkou část obědových pauz jsme trávili v restauraci zaměřené na vegetariánskou stravu. Vždy jsem si pochutnala, jídlo mě zasytilo a na rozdíl od masových dnů mě nikdy netížilo v břiše. Spíše je to neznalost vhodných úprav zeleniny a moje lenost učit se nové recepty, které na první pohled vypadají složitě (na rozdíl od masitých pokrmů, kdy si většinou vystačím s „nakrájej a hoď na pánvičku“). Pamatuji si, že když mi bylo šestnáct, ze dne na den jsem maso přestala jíst úplně, což mi vydrželo více než rok. V té době jsem si vařila – převážně sladké a rýžové pokrmy. Většinu už jsem ale zapomněla a tak mi podzim s houbami, dýněmi a kořenovou zeleninou, připadá jako prima období na to, pár se jich nově naučit.

A zrodil se blog...

Jmenuji se Petra. Někdy se cítím na patnáct a někdy (zejména po probdělé nociJ) na sto. Ve skutečnosti je mi „něco kolem třiceti“ (což je univerzální, pravdivé a nemusím to aktualizovatJ). Mám zrzavé vlasy, šedé oči a hlavu plnou myšlenek a nápadů.

Formálně jsem vystudovaná žurnalistka, sociální pracovnice a personalistka (ano, vím, že je to zvláštní kombinace, ale jako správná Váha jsem si nedokázala vybratJ). „V realitě všedního dne“ jsem pak pracovala jako personalistka („kádrovák“ – jak říká můj strejda) a lektorka kurzů kreslení. To propojovalo všechno, co mě baví – kontakt s lidmi, touhu učit (se), inspirovat a tvořit. Šťastný člověk, který dělá to, co ho baví.

V srpnu 2015 nabral můj život trochu jiný směr. Ve skutečnosti se pootočil minimálně o 180 stupňů, když do něj vstoupila malá holčička Soso (nelekejte se, v rodném listě má napsáno „Sofie“ – tak jí u nás ale nikdo neřekne). S ní a MMM (mým milovaným mužem) bydlíme v Brně. A právě o nás chci psát.  A pak taky o všem, co mě zajímá a baví a co třeba může zajímat a inspirovat i ostatní.

Proč píši? Psát mě baví a je to pro mě forma seberealizace. Ještě v době, kdy mít blog nebylo téměř povinností každé ženy (a zejména mámy na mateřskéJ ) - tedy zhruba deset let zpět, jsem psala na internet povídky a zážitky z cestování po Skandinávii. Teď se do virtuálního prostoru vracím, abych se mohla podělit o všechny radosti a nápady, které se zrodily v mé hlavě během mateřské dovolené J Rozhodla jsem se tuto novou životní etapu užít na maximum (Kdy jindy můžete děti nosit v krásných šátcích? Kdy jindy si užít rozkošné mini oblečky? Kdy jindy můžete sledovat úžasné pokroky, které děti dělají? Kdy jindy můžete vyzkoušet všechny recepty, protože nechodíte na meníčka?) Prostě a jednoduše, pojďte si toto období užít se mnou!

 

 

My...