Protože Sofi už od narození přes den skoro nespí, rozhodla jsem se poměrně brzy, že to naše děvče nebude zahálet a budeme spolu trávit čas AKTIVNĚ - a tak vznikly naše "chvilky rozvoje", kdy jsem se snažila ze sebe i z ní vykřesat maximum a něco nás naučit.
První aktivita, která ji zaujala, byly černobílé obrázky, které jsem jí nainstalovala do košíku - ty zaregistrovala zhruba třetí týden po svém narození a díky nim jsme si užili první klidné snídaně.
Děti zhruba do půl roku nerozeznávají barvy a proto jsou pro ně černobílé nebo vysoce kontrastní obrázky nadmíru zajímavé. Miminka jsou schopny je rozeznávat od nejranějšího věku. Můžete si je zakoupit nebo vyrobit. Já jsem se inspirovala částečně tímto blogem (mým oblíbeným), katičkami Tany Hoban, zde a vlastní fantazií :-)
Kartičky jsem hodně střídala, protože se rychle okoukají. Hodně oblíbené jsou také látková leporela, která se dají namotat po vnitřní strane postýlky. My máme toto oboustranné od Lamaze, které šustí a má i zrcátko.
Od konce třetího měsíce je Sofiina nejoblíbenější čtenářská aktivita společné prohlížení jednoduchých leporel s komentářem. Líbí se nám nejvíce tyto od Jiřiny Lockerové (malý formát, co stránka - to zvířatko) - doporučuji sledovat Levné knihy - kde je občas také naleznete za velmi příjemnou cenu (cca 29,- Kč):
Objevování rukou a touhu uchopovat (přelom 2./3. měsíce) jsme nejprve zkoušeli rozvíjet připínacími chřestícími hračkami, které se dávají na zápěstí (a díky nimž Sofi zjistila, že má ruce) - máme tyto od Lamaze. Následně se TOP 3 uchopovacími hračkami staly špínací špendlík (jak jinak, ne nadarmo je jedničkou mezi oblíbenými hračkami na Heurece, přitom stojí pár kaček a koupíte ho úplně všude. Děti ho zbožňují, protože se krásně uchopuje a nenásilně chřestí.), O-ball (úžasná hračka. Koupila jsem ho v drogerii DM, existuje v mnoha variantách a jeho koupi rozhodně doporučuji, So si s ním hraje denně - podívejte se sem) a chřastítko s kroužky (toto na obrázku jsem koupila v drogerii Teta - nabízí sortiment jednoduchých chrastítek pro malé děti).
Sofi odmalička projevuje narcistické sklony a proto ji nic nepotěší tolik, jako pohled do zrcadla. Děti údajně cca do 1 roku nechápou, že v zrcadle vidí svůj odraz (nevím, které dítě to odborníkům řeklo :-)) nicméně So na sebe vrhá takové pohledy, že pochybuji, že neví, že je to ona - cizí děti totiž buď ignoruje nebo v jejich společnosti křičí a chce pryč :-) Zrcadel máme doma několik a každý den proto absolvujeme tour, abychom se podívaly na naše oblíbené dítě - "to je to naše mimi, to co se nám líbí".
Hodně času trávíme také "pohybovými aktivitami". So první dva a půl měsíce ležela na břichu a zvedala hlavu pouze doma. U doktorky to bojkotovala, čímž mě jako matku stavěla do špatného světla (rozumějte, doma pásla - a u lékařky ležela, hlavu nezvedla a někdy to ještě doladila stroužkou slin a zoufalými pohledy, které na nás vrhala) - vrhli jsme se na domácí trénink. Úplně nejvíc nám pomohlo cvičení na míči - co s dětmi můžete provádět naleznete např. zde. (Sofi i nás to moc bavilo a zlepšila se velmi rychle).
Od třetího měsíce přišly ke slovu dva úžasné vynálezy - hrazdička a houpací lehátko.
Hrazdu jsme nechtěli žádnou umělohmotnou kupovanou, ale nadchnuli jsme se pro krásnou dřevěnou, kterou jsme viděli u kamarádů Peti a Vládi a jejichž strýc ji nakonec vyrobil i pro naši Soso (děkujeme - ten den se zapsal do našich pamětí - Sofi si od té doby začala hrát i sama :-)) - a na kterou si můžeme navěsit jaké hračky chceme. Přestože nejsem příznivcem barevných plastových hrůz - musím říci, že So ještě nemá příliš vytříbený vkus a čím barevnější, tím lepší:-) Největší úspěch na hrazdě sklízí hračky od Lamaze a Taf Toys - zejména opičák a princezna:
Princezna skrývá pod sukénkou tajemství. Ze spodní strany jsou na ní různé černobílé vzory, které jsou pro ležící dítko atraktivní. Pokud budete hrazdičku pořizovat - nepřehánějte to s hračkami - umísťujte na ni 2, max. 3 - ať dítě nezahltíte přemírou vjemů a vaše úsilí není spíše kontraproduktivní.
Lehátko jsme pořídili od Fisher Price a jsme taktéž spokojení - svůj účel plní velmi dobře. Sofi má přehled a nemusí celé dny ležet jen na břiše nebo na zádech.
O tom, co má dítko kdy umět a jak mu v tom pomoci, se píše například v knihách Evy Kiedroňové. My máme tyto a jako vodítko jsou super (ale neberte je úplně dogmaticky, jinak propadnete panice, že jste děsné matky, které neumí ani pořádně držet vlastní dítě):
Nápady co s děťátkem čerpám také z knížky 160 her a cvičení pro první tři roky života dítěte od Penny Warner - doporučuji, kniha je plná dobrých tipů:
Nakonec musím na rovinu přiznat, že ještě jako bezdětná jsem absolutně nevěděla, kdy nastane období, kdy se dítě zabaví i samo. U nás byly první cca 2 měsíce komplet o nošení, chování a "mámo bav mě aktivitách" . Ve třetím měsíci si So hrála sama cca 2*10 minut denně. Nyní na začátku pátého měsíce si za den hraje cca hodinu sama. Někdy však není dobrá konstelace hvězd a ať s Mužem děláme, co děláme, So nám všemi způsoby naznačuje, že zrovna ten den nic pozitivního nepřijde - pak nezbývá než obíhat zrcadla, střídat hrazdu s lehátkem a bavit do bezvědomí :-) V kritických dnech nezbývá než So (a sobě motivačně) zpívat písničky - u nás vede "Ty jsi moje matka jediná, můj superhrdina":-)
Žádné komentáře:
Okomentovat